Emoční inteligence (nejen) pro manažery

Kdo z nás může říci, že jeho šéf je rozumný a milý člověk, který mu naslouchá? A kolik z nás může tvrdit, že by pro firmu pracovalo i v době, kdy by krátkodobě došly peníze? Troufám si tvrdit, že mnoho nás to není. Jak totiž ukazují průzkumy, z velké většiny našeho šéfa nenávidíme, nerespektujeme jej jako přirozeného leadera. Do jaké míry je to však naše rozmazlenost a do jaké míry je skutečně náš nadřízený nevhodný? Jistě, chyby se nenajdou jen na jedné straně a je jisté, že vy nejste také zcela „svatí“. Co ale manažerům a šéfům hodně ubližuje, je nízká emoční inteligence. Kdyby jí totiž oplývali, uměli by se lépe vcítit do svých podřízených, zvládali by sami sebe a určitě by své podřízené vhodně motivovali. Pojďme se dnes tedy na pravidla emoční inteligence u manažerů (nejen) zaměřit.

Pravidlo # 1 – Buďte empatičtí

Šéf není ve firmě od toho, aby terorizoval a přikazoval. Je to dirigent, který musí mít svůj tým sehraný. Ale jak může být tým dobrý, když svého dirigenta nenávidí. A aby byl dirigent dobrý, co musí dělat? Prvně určitě svému orchestru naslouchat. Jak jinak bude vědět, jaké problémy s nástroji hráči mají? A co je mezi sebou trápí? Ano, šéf by měl být více terapeut, naslouchač než diktátor, který nenaslouchá. Uvědomte si, že pod vámi jsou jen lidé, kteří mají své problémy, nálady a bolístka. A aby vám na nástroje dobře hráli, nesmí mít pocit, že se dirigent o ně samotné nezajímá. Samozřejmě to ale nepřežeňte – buďte vnímaví a zároveň mějte své hranice.

Pravidlo # 2 – Dejte lidem pocit důležitosti

Kolikrát to již pan Carnegie ve svých knihách, přednáškách řekl. Dejte lidem pocit důležitosti a již vás nikdy neopustí. A je přece jedno, jestli si osobně myslíte, že je uklízečka nedůležitá. Pokud jí dáte ten pocit důležitosti, uvidíte, jak budete mít krásně čisto. Lidé jsou motivováni primárně tímto pocitem a až poté řeší finance a další aspekty v práci. Zkuste své podřízené chválit, jasně jim říci, co je jejich zodpovědnost a také, jak jejich práce přispěje k firemnímu posunu. Již samotná znalost vize firmy lidi motivuje. Ten pocit, že jste součástí něčeho většího, důležitého, znáte jej?

Pravidlo # 3 – Buďte pro ně vzorem

Nejhorší manažeři jsou ti, co kážou vodu a pijí víno. Trestáte pozdní příchody, zakazujete sociální sítě a pak chodíte do práce pozdě a půl dne trávíte na facebooku. To je ale pěkná vizitka. Veškerá pravidla, která aplikujete na své podřízené, musí i vám být vlastní. Je to stejné jako rodičovství, nedělejte si tedy takzvaně „z úst smetiště“ a to, o čem poučujete druhé, sami dělejte.

Pravidlo # 4 – Naučte se omluvě

Naučit se přiznat chybu, to nám může někdy dělat problém. Cítíme se u toho poníženě, trapně anebo máme strach, že nebudeme od druhých přijímáni. Pokud se však jako nadřízený dopustíte chyby, která je u vašich podřízených evidentní, nepřiznat chybu je ta nejhorší cesta, jak vládnout. Oni si vás totiž podřízení přestanou vážit.

Pravidlo # 5 – Nepoužívejte emoce

To je divné, že? Máte mít emoční inteligenci, ale zároveň nemáte emoce používat? Ty pozitivní samozřejmě používejte, ty negativní však nechte doma. Měli byste být emočně stabilní, to znamená žádné výbuchy vzteku, brek, rozzlobenost. Osobně mi vždy pomohlo emoce uklidnit o samotě, takzvaně se vydýchat a až poté s daným problém řešit. Vždy musíte mít klidné emoce a čistou hlavu, pokud něco se svými lidmi řešíte!

Vztahy mezi šéfem a jeho podřízenými se řídí podobnými pravidly, jako jsou vztahy mezilidské. Pokud se domníváte, že jste jako šéf něco více než ostatní, raději z pozice hned odejděte. Jsme totiž především lidé, a pokud vás má někdo následovat, musí jeho vlastní psychika vyhodnotit, že jste následování hodni. A to se nikdy nestane, pokud vás budou vaši podřízení považovat za direktivního, neslušného a omezeného šéfa.

Jak vzniká syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření neboli burnout postihuje početnou skupinu manažerů, vedoucích pracovníků, ale i běžných pracovníků. Byl objeven a popsán v roce 1975 panem H. Freudenbergerem, je to tedy jev vcelku nový a odborníci s jeho léčbou stále zápasí. Setkala jsem se s člověkem, který trpěl typickými příznaky syndromu vyhoření a měla jsem tu možnost s ním pracovat na odstranění tohoto nepříjemného psychického vyčerpání. Podívejte se, jak konkrétně u tohoto klienta syndrom vyhoření vznikl. Nazvěme ho například Františkem.

Příznaky syndromu vyhoření

František trpěl typickými příznaky syndromu vyhoření – únavou, absolutní ztrátou zájmu o práci, nechutenstvím, nespavostí a také depresivními pocity. Ztráta zájmu o práci mu způsobovala komplikace ve vlastní firmě, nemohl práci nadále věnovat takové úsilí jako v minulosti a nedokázal již natolik motivovat vlastní tým. Ten ztrácel na výkonnosti, a tak měl syndrom vyhoření vliv nejen na Františkovu psychiku, ale také na jeho firmu, a v neposlední řadě, na jeho peněženku.

Analýza Františkovy pracovní minulosti

Abychom zjistili příčinu Františkova stavu, začali jsme zkoumat jeho pracovní minulost. Jak se ukázalo, František byl typ „Všude chci být první a neumím prohrávat“. V poměrně nízkém věku si založil vlastní společnost a do ní investoval veškerý svůj čas. Řekl si, že když už něco buduje, ať to stojí za to. A tak ve svých 26 letech začal budovat společnost, která má dnes stamiliónové obraty. Během své cesty udělal spoustu chyb, které musel opravovat. Nedostatek znalostí z oblasti podnikání mu způsobil prakticky nulové delegování povinností, a tak řešil ve firmě vše – od úklidu až po generální management. Hodiny v práci narůstaly a on zde trávil i víkendy. Chvíli volna si dopřál, až když ho odvezli do nemocnice pro totální vyčerpání.

Syndrom vyhoření a Emoční rovnice

Když mi František vyprávěl svůj životní příběh, bylo mi jasné, že nebude potřeba opravit jen jeho způsob vedení společnosti, ale také jeho emoční nastavení, které mu způsobuje jeho nepostradatelnost ve firmě a následné přepracování, vyčerpání. Jak se ukázalo, František měl chytrého, leč uštěpačného a ironického otce, který rád upozorňoval na jeho chyby. Zároveň při dobrých výsledcích nechválil, každého drobného klopýtnutí si všiml a před přáteli syna zesměšňoval. Díky tomu, že byl František inteligentní, nestal se z něj takzvaný „nízkopotenční blb“, nýbrž ten, který „Všechno ví a všechno zná“.

Tak tedy, při podrobném rozboru Františkova dětství jsme zjistili následující Emoční rovnice:

Více uspokojuje blízké.
Dělat věci napůl je nuda.
V polovičaté práci jsou chyby.
Maximum neexistuje.
Hranici maxima nemám.
Když dělám napůl, může přijít napomenutí, chyba.
Dělání na maximum eliminuje chyby.
Ve svém čase musím být efektivní.
Den je krátký.
Odpočinek mi bere čas.
Dokonalost mi zachránila zadek.
Podřízení nikdy nesplní moji 100% představu.
Nejraději si vše udělám sám.
Až když jsem nemocný, blízcí si mě všímají.

Celkově jsme takových rovnic našli více než padesát, některé byly navíc i vztahově orientované, tedy – Pokud nebudu dokonalý, žena mě nebude chtít, a podobně. Jak sami vidíte, při takovém emočním nastavení František nemohl jinak, než pořád pracovat a dřít do totálního vyčerpání. Výše uvedené rovnice vedly Františka k následujícímu chování:

Nikdy nedělal práci polovičatě a jeho práce málokdy (prakticky nikdy) obsahovala chyby.
František nemohl ráno dospat a trpěl špatným spánkem.
Byl náročný na své podřízené, zároveň jim však nedelegoval zodpovědnost.
Měl o všem ve firmě přehled a všechny procesy chtěl mít efektivní.
František nebyl se svojí prací nikdy spokojený.

Léčba syndromu vyhoření

Prvním úkolem bylo vzít všechny destruktivní Emoční rovnice Františka a ty otočit v jeho prospěch, jednu po druhé. Jednoduše, znovu naprogramovat emoční nastavení jeho mozku tak, aby jej jeho vlastní hlava nevedla k čtrnáctihodinové směně a zvládla relaxovat a pracovat bez stresu, že něco nestihne či nezvládne. Tyto otočené rovnice František pravidelně „vkládal“ do své hlavy a postupně vlastní mozek přeprogramoval. Poté bylo nutné Františkovi nastolit nový režim, který bude pravidelně dodržovat a jako malé dítě se učit, jaké to je odpočívat, relaxovat a pracovat tak, aby se cítil příjemně. František si tak postupně vytvořil nový životní styl, díky kterému mohl v klidu odpočívat a během zaslouženého odpočinku se nestresovat, zda jeho podřízení nekazí práci.

Jak sami vidíte, příčinou syndromu vyhoření u Františka bylo nevhodné emoční nastavení způsobené špatným přístupem jeho otce. Bylo by stačilo, aby jej chválil a za chyby se mu ironicky nesmál. Aby jej naučil spoléhat se na ostatní a dal mu jistotu, že jej má rád, i kdyby byl pětkař se střední.

Objevte vaše skutečné touhy v oblasti práce

Vraťte se na chvíli zpět do vašeho dětství a vybavte si letní ráno. To ráno, kdy jste vyskočili z postele a nemohli jste dospat, tolik jste se na den těšili.

Čekali vás kamarádi nebo jste byli na táboře, šli jste do milované školky. Anebo jste byli na prázdninách u babičky s dědou. Vybavte si ten pocit, kdy jste už ráno vykukovali zpod peřiny a počítali každou minutu, než se rozední a vy si budete moci užít den. Věřím, že jsou pro vás vzpomínky stejně příjemné jako pro mě. Pamatuji si, jak s námi děda hrál každé ráno skvělou hru.

Schoval nám všechny hračky v domě a my jsme je s bráchou museli co nejdříve najít. Až potom se šlo do školky a školy, byla snídaně. Každý den začínal hrou a zábavou a nedalo se dospat.

Jak všichni dorůstáme, jakoby se z našeho života to hraní, radost a spontánnost vytrácely. Ráno se budíme možná brzo, ale díky starostem a zdravotním neduhům. A hlavně při představě, že je pondělí, budíme se spíše hrůzou, že musíme zase do práce. Jak často slyším od lidí, že je konečně pátek anebo naopak to zatracené pondělí.

Když porovnáte vaše vstávání v době dětství a to dnešní, jaký rozdíl cítíte? Vstáváte pořád s tím, že budete mít skvělý den anebo se vám zvedá žaludek při představě prvního pracovního dne? Pokud jste v druhé skupině, patříte k většině. Více než 2/3 lidí neví, proč vlastně ráno vstává a nenávidí svoji práci. Přitom v ní trávíme většinu bdělého života a měla by pro nás být něčím, co nás naplňuje, nemyslíte?

Každý z nás v sobě nosí jedinečné talentové vlohy, které jsou pro nás unikátní. Nikdo jiný je v takové formě jako my nemá a záleží jen na nás, zda je odhalíme a začneme využívat. Někdo z nás měl to štěstí, že jeho talenty objevili již jeho rodiče a rozvíjeli je odmalička. Pokud mezi takové lidi patříte, rodičům určitě poděkujte.

A tak neváhejte a ještě dnes si zjistěte, v jakých oblastech jste talentovaní. Může vám k tomu pomoci práce s certifikovaným koučem, v našem týmu se na talent specializuje Hanka Wolf, MBA. To je první krok, kterým můžete odhalit vaše tužby v oblasti práce.

Druhým krokem je rozvinutí vašich talentových vloh. Ono totiž nestačí, že talent máte, on se musí také rozvíjet. I když je váš talent v jiné oblasti, než působíte, věnujte mu alespoň půl hodiny denně. To přece není žádný čas! Talentové vlohy musíte rozvíjet, abyste je začali používat.

Třetím krokem je aplikace našich vloh. Když už o nich víte a trénujete, jak je využijete? Ptejte se sami sebe a nebojte se odpovědí. Založte si zápisník a do něj pište vaše nápady, ideje. Jak můžete sebeméně talent využít? Nehleďte nyní na peníze, ale na plnění vašich tužeb. Jsem si jistá, že se ve vašem zápisníku začnou objevovat činnosti, které vám budou dělat radost. A pokud se do nich přesto nepustíte? Poté budete muset zjistit vaše emoční naprogramování, které může být v rozporu s vaším talentem.

V plnění mých tužeb mi pomohla památná věta mého vlastního kouče, který mi tenkrát řekl: „Leni, pokud máš talent v oblasti pomoci lidem, zcela jistě existují i lidé, kteří tvůj talent potřebují.“ Takto je lidský systém postaven. V určitý moment se jednoduše rodí lidé s určitými talenty. Podle toho, co lidstvo potřebuje.

Tenkrát mě tato moudrost uklidnila. Stačí, když budu dělat to, co miluji. Protože zcela jistě existují lidé, kteří můj talent potřebují.

Motivace zaměstnanců

Slovo zaměstnanec na mě vždy působilo jako krkolomné a nepříjemné slovo. Vzbuzuje ve mně představu podřadného tvora, který každý měsíc odpracuje své a dostane za práci žold. Slovo zaměstnanec bych nejraději vymýtila z českého slovníku a nahradila je například „spolupracovníkem“ nebo něčím příjemnějším. Lidé, kteří dnes pro jiné pracují, jsou dle mého názoru mylně zařazováni do škatulky „méně důležití“ než majitelé firem. Přitom právě na zaměstnancích stojí ve většině případů celý úspěch podniku. Práce zaměstnanců tvoří základ celého systému, oni komunikují s našimi zákazníky a dodavateli, prezentují naše jméno na večírcích, seminářích či obchodních schůzkách. Znají naše obchodní výsledky, marketingové strategie.

Motivace penězi?

Když hovoříte s majiteli velkých korporací, potvrdí vám, že motivace penězi není u manažerských postů na prvním místě. Vysoký plat se považuje za samozřejmý fakt, základní kámen celého systému benefitů a zaměstnaneckých výhod. Pokud tedy hledáte talentované lidi do řídících pozic, nepočítejte s tím, že vysoký plat pro ně bude nejdůležitějším rozhodovacím faktorem.

Motivace zaměstnance tak trochu jinak?

Každý majitel společnosti ví, že motivace zaměstnanců je důležitá, avšak v jakých aspektech jsou doopravdy naši lidé motivováni? Skutečně jim stačí dobrý plat a týden dovolené navíc? Nebo jsou také jiná hlediska, která jim dodávají chuť ráno vstát a jít do práce? Jak se ukazuje, motivace vysokým platem není v dnešní společnosti na prvním místě. Podívejte se na základní otázky, které udržují lidi na stejném pracovním místě:

Vím, co je ode mě očekáváno na mé pracovní pozici?
Mám dostatek materiálů a nástrojů k tomu, abych vykonával svoji práci správně?
Mám v práci možnost dělat svoji práci, jak nejlépe dovedu?
Dostal jsem za poslední týden (nějakou) pochvalu či ocenění za odvedenou práci?
Zajímá se můj nadřízený o to, jaký jsem člověk?
Podporuje můj nadřízený můj další rozvoj?
Jsou mé názory v práci považovány za důležité (má můj názor váhu)?
Přispívá moje vlastní práce k plnění firemní vize?
Odvádějí moji kolegové kvalitní práci?
Mám v práci přátele?
Mluvil se mnou někdo v posledních šesti měsících o mém pracovním vývoji?
Měl jsem za poslední rok možnost naučit se něco nového?

Tyto otázky by vám měly pomoci zjistit, zda správně motivujete své zaměstnance. Pokud jste v pozici zaměstnaného, ptejte se sami sebe a uvidíte, zda pracujete pro někoho, komu na vás záleží.

Motivace zaměstnanců osobností nadřízeného

V neposlední řadě také pamatujte, že motivace zaměstnanců závisí ve značné míře na osobnostech jejich nadřízených. Od každého vedoucího pracovníka je očekáváno, že bude mít v povaze tzv. leadership, tedy schopnost vést lidi. Leadership nezískáme pouze zkušenostmi, ale máme jej většinou vrozený jako talentovou vlohu. Lidé musí chtít svého nadřízeného následovat a respektovat jeho osobnost, jinak je jakákoliv snaha o motivaci zbytečná.

Test – jste zralí na změnu práce?

V práci trávíme prakticky polovinu svého bdělého života a je tedy jasné, že správný výběr práce patří mezi zásadní kroky, které musíme během svého dospělého života několikrát učinit. Změna zaměstnání navíc znamená obrovský stres, jak bylo vyhodnoceno v průzkumech – změna práce je třetí nejvíce stresující faktor v životě jedince (po smrti blízkého a rozvodu). Jednoduše se bojíme práci změnit, strachujeme se o svoji budoucnost v jiném zaměstnání, bojíme se nedostatku peněz, zkušební doby, nových kolegů a vztahů na pracovišti. V dnešním testu si můžete ověřit, zda ve svém zaměstnání nesedíte příliš dlouho a zda by i vám neprospěla změna zaměstnání. Za každou kladnou odpověď si dejte jeden bod.

Otázky:

Jste v současném zaměstnání déle než deset let?

Pochvala je na vašem pracovišti neznámý pojem?

Vstáváte ráno s nechutí jít do práce?

Náplň vaší práce vás již nebaví a stala se rutinní?

Během pracovní doby často koukáte na hodiny a těšíte se domů?

Neznáte firemní vizi?

Máte pocit, že je vaše práce naprosto zbytečná a nesmyslná?

Je váš plat konstantní déle než 3 roky?

Máte na pracovišti nevyřešené spory a neshody, které vás tíží?

Zažíváte na pracovišti nevhodné chování ze strany majitelů firmy, nadřízených?

Vyhodnocení:

10-7 bodů – Okamžitě změňte svoji práci!
Je jasné, že nemůžete v současném zaměstnání zůstat. Buď jste v dané firmě dlouho nebo máte zcela nevhodné vedení od svých nadřízených. Měl/a byste se v práci cítit dobře a vaše práce by měla mít smysl. Zjistěte své talentové vlohy a začněte si hledat práci, kvůli které ráno budete s radostí vstávat.

6-4 body – Začněte se současnou situací něco dělat
Sice nejste úplně zralí na změnu práce, pokud však nezačnete podnikat kroky ke zvýšení své spokojenosti v oblasti práce, očekávejte snížení nálady v krátké době. Zastavte se u každého bodu zvlášť a ptejte se sami sebe, co se dá s nespokojeností dělat. V případě, že máte možnost danou skutečnost změnit, udělejte to! Zároveň si ověřte, zda jste v pracovní činnosti talentovaní.

3-0 bodů – Změna práce vás nemusí zajímat
Gratulujeme, patříte mezi menšinu lidí, kteří jsou v práci spokojení. V případě, že jste měli nějaké kladné odpovědi, zaměřte se na ně a zkuste s nimi, pokud to jde, něco udělat.

Hodina denně navíc

Kdyby tak den měl více hodin a týden více volných dní! To slýchávám často od svých klientů. Všichni jsme věčně zaneprázdnění a nemáme tu jednu hodinku, která by nám pomohla. Mohli bychom jít konečně cvičit, ještě uvařit nebo odpočívat. Kde ale tu hodinku navíc sebrat? Hodinu denně navíc vám sice nezařídím, ale jde to udělat i jinak. Podívejte se na pár tipů, které vám ušetří hodinu zbytečných činností.

Vstávejte dříve

Já vím.. jde to těžko, ale například brzké vstávání o víkendu vám přinese úchvatné zážitky. Všichni spí a ve vzduchu je úžasný klid. Já osobně mohu poděkovat fotografování – východ slunce před pátou ranní a úžasné snímky z této doby vás přesvědčí vstát z postele dříve, než všichni ostatní.

Nechoďte do práce jako všichni ostatní

Pokud vám to práce umožní, přicházejte dříve než ostatní a dříve odcházejte. Jednak se ráno dostanete do práce rychleji bez ztráty času v dopravní zácpě, další výhodou je možnost vyhnout se kolegům, kteří první hodiny v práci stráví pouze tím, že si povídají, a to mnohdy o ničem. Pokud vás plané debaty s kolegy unavují, prostě je obejdete tím, že budete mít jiný rytmus než oni. V devět už budete mít kafe za sebou a nestrávíte hodinu v kuchyňce tlacháním o ničem.

Nedívejte se na televizi

Jak jednoduché, že? Průměrný Američan stráví u televize 8 hodin denně, no co k tomu dodat – hodinka se pak najde raz dva, že? Největším zlodějem času jsou televizní seriály, které vás nutí dívat se na televizi prakticky každý den. Televize vám nepřinese ani peníze ani energii do života. Je to umělá zábava, při které sice vypnete psychiku, život vám však pod jejím vedením proteče mezi prsty.

Scházejte se efektivně

Často chodíme na schůzky s lidmi, kteří nám ve skutečnosti nic nedávají. Odcházíme ze schůzky s hlavou plnou problémů druhého, unavení a často také v nepříjemné náladě. Vybírejte si lidi, se kterými se scházíte, a ušetříte tím rozhodně pár hodin týdně. Kromě toho dodržujte pravidlo 50:50 v komunikaci, které znamená, že mluvíte 50% vy a 50% váš přítel/vaše přítelkyně. Pokud ten druhý mluví více než vy, vezměte nohy na ramena. Pro úsporu času vám také doporučuji mít u každé soukromé i pracovní schůzky naplánovaný konec, to znamená čas, kdy musíte ze schůzky odejít. Nezapomeňte tento čas oznámit druhému hned na začátku schůzky. Nejasný konec schůzky může znamenat, že se druhý pohodlně usadí u vás doma na gauč a odejde bůhví kdy.

Obědvejte lehce

Co má jídlo společného s vaším časem? Hodně! Když budete obědvat jídla, která váš organismus zatíží, další tři hodiny nebudete schopni ani pracovat ani přemýšlet, natož sportovat. Těžký oběd vám vezme každý den minimálně jednu hodinu, protože svou neefektivitu budete muset někdy dohánět. Obědvejte proto tak, abyste se i po jídle cítili svěží a byli schopni pracovat. Pokud se přece jen přejíte, zkuste se ihned po obědě jít alespoň na chvíli projít, aby vám rychleji vytrávilo. V neposlední řadě nezapomeňte, že přejídání není zdravé a únava po obědě znamená, že máte v krvi přebytek cukru, který je okamžitě zpracováván na tuk.

Praktický Time management pro ženu

Typická česká žena se stará nejen o domácnost, ale také o výchovu a blaho svých dětí, stejně tak jako se intenzivně věnuje své práci. To jednoduše znamená, že průměrná Češka má 2,5 pracovního úvazku a tohle všechno by měla zvládnout tak, aby k tomu stihla péči o sebe a měla pro sebe alespoň chvíli času. Měla by být přece ještě k tomu všemu přitažlivá, odpočatá a sexy, že?

Pro mnohé z nás se díky obrovským nárokům stává relax a čas pro sebe nemyslitelnou záležitostí, protože jednak chceme být nepostradatelné a dokonalé, ale také protože si neumíme náš čas dobře rozvrhnout, neumíme plánovat ani delegovat. Jednoduše máme, my ženy, špatný Time management. Zkuste si dnes se mnou základní pravidla organizace času osvojit a utrhnout tak pro sebe více, než jen pár minut za den.

Smiřte se s tím, že nebudete dokonalá

První pravidlo zní jasně – nesnažte se být pro okolí dokonalá a raději si přiznejte, že všechno jednoduše sama nezvládnete. A také si uvědomte, že je lepší být nedokonalá a veselá, než dokonalá a vysátá. Váš partner doma ve finále ocení studenou večeři s příjemnou společností než teplou večeři se studenou společností, nemyslíte? My Češky se někdy zbytečně snažíme všechno zvládnout, ale přitom si ničíme nejen naše ruce z tahání nákupních tašek, ale i naše vztahy díky tomu, že jsme poté nevrlé a podrážděné na všechny kolem.

Delegujte a naučte se žádat

Stěžujeme si na naše blízké a partnery, že nám ani nepomůžou. Umíme si však o pomoc požádat? Neděláme spíše to, že mlčky uklízíme a poté najednou bouchneme? Naučte se partnery požádat i v době, kdy nemáte zvýšené emoce a zkuste se pobavit o povinnostech doma dříve, než budete hystericky křičet. Stejně tak si uvědomte, že nejste zodpovědná za veškerou práci doma a jednoduše ji delegujte na druhé, pokud to jde. Poproste babičky a dědy o hlídání a když je nemáte, najměte si prostě alespoň jednou za čas chůvu. Vezměte si 1x týdně důchodkyni na žehlení prádla, nechte vašeho manžela, ať chodí s dětmi párkrát za týden trávit společný čas. Naučte se být postradatelnou a investujte raději čas do sebe. Nebuďte na všechno sama, když to není potřeba.

Strategické ráno, administrativa odpoledne

Staré zlaté pravidlo, které mi pomáhá každý den. Ráno máte dostatek mozkové kapacity a tak se snažte v práci zvládnout co nejvíce. Oproti tomu odpoledne vyřizujte administrativu, je to doba, kdy máte metabolický útlum. Mnozí z nás to v práci dělají obráceně, administravitu dělají dopoledne a chtějí se k důležitému dostat později. Odpoledne však na důležité nemáme kapacitu, jsme unavení a práci odkládáme nebo ji poté děláme po večerech. A to je špatně.

Plánujte dopředu a předvídejte

Když budete vědět, co v dané dny musíte vyřešit, neztratíte čas bezhlavým pobíháním po obchodě a nedostanete se do stresu z časového skluzu, kdy nic nestíháte. Vezměte si každé pondělí ráno tužku a papír a napište si, co v jednotlivých dnech vyřešíte. To důležité si označte a pro každý den si stanovte maximálně 5 úkolů. Možná jich stihnete více, ale proč se stresovat množstvím, když bude hotovo, můžete si přidat vždycky. Zároveň se naučte jednoduchému pravidlu – vše trvá o 30% déle a také ve finále stojí o 30% více. Tohle pravidlo vám zcela jistě zachrání nejen čas, ale i peníze.

Hodina denně navíc II.díl

Díky minulému článku již víte, jak získat hodinku denně navíc. Dnes vám přináším další tipy, které vám pomohou ve vašem každodenním boji s časem.

Neberte telefon pokaždé, když zvoní

Vždy se řídím pravidlem, že telefon je můj pomocník, nikoliv otrokář. Přes den přijímáme spoustu hovorů, které nám však berou obrovské množství času. Volají nám každý den rodiče, průzkumy, dávní kamarádi a bůhví kdo ještě. Naučte se těmto zásadám:

cizí čísla beru až v případě, že mi volá podruhé (nebo očekávám hovor z cizího čísla)
s rodiči a rodinou si telefonuji až po práci a dodržuji pravidlo mluvení 50:50
pokud doopravdy nemám fúru času, ignoruji průzkumy veřejného mínění a nabídky nových služeb
pokud s člověkem, který mi volá, mluvit nechci – prostě telefon nevezmu

Tlachání po telefonu a nedůležité SMS nám tedy neberou jen peníze, ale i čas. Jen se podívejte na konci měsíce na výpis, tolik hodin že jste to provolali?

Mějte pořádek

Možná si říkáte, že inteligent se ve svém bordelu vyzná, možná je na čase se nad vlastními nepořádky pozastavit. Nepořádek vám totiž pojídá čas, a to hlavně proto, že prostě nemůžete najít to, co jste hledali. Nebo, v horším případě, jste v nepořádku něco ztratili a nyní si musíte vyřídit novou průkazku na MHD, jít koupit nový deštník nebo se vracet domů, protože jste zapomněli v tom vašem zmatku si vzít jídlo do práce. Netvrdím, že je nutné mít přesný pořádek ve všem, zkuste však dodržovat následující:

Mám pořádek v penězích – mám je buď uložené na účtě, v pokladně doma anebo v peněžence
Klíče si ukládám na jedno místo
Všechny důležité dokumenty mám na jednom místě (výpisy z banky, smlouvy atd.)
Všechny důležité průkazy mám ofocené a naskenované v počítači (při jejich ztrátě mohu fungovat s kopií a nemusím ihned letět na úřad)

Nejezděte pořád autem

Každý týden kroutím hlavou nad zácpou, kterou vidím vzdáleně ze svého domu. Každé pondělí ráno a každý pátek odpoledne všichni stojí v zácpě a nadávají, že „to nejede“. Tak proč do té zácpy každý týden najíždíte? Proč nejedete na chalupu až v sobotu a do práce raději nejedete občas vlakem? Nepočítejte s úsporou času, když se ženete autem do centra Prahy. Zkuste někdy použít vlak nebo jinou MHD, můžete si alespoň přečíst zajímavou knihu či relaxovat.

Neposlouchejte problémy druhých

Pokud to nemáte v popisu práce, prchejte od negativních lidí. Nejen, že s nimi ztrácíte svůj drahocenný čas, navíc budete z jejich stěžování si tak unavení, že nebudete schopni ten zbytek času využít. Navíc, váš mozek začne automaticky přemýšlet ve stejně negativním modu a budete zralí jít tak do postele nebo na panáka. Rozhodně ten den již nic neuděláte.

Nebojte se požádat

Mnohdy nemáme dostatek času jen proto, že neumíme požádat druhé o pomoc. Neustále vyzvedáváte děti ze školy vy a váš manžel ani neví, kde ta škola je? Tak proč ho jednoduše nepoprosíte, ať dvakrát týdně udělá něco on za vás? Jak vidíte, čas můžete získat i tím, že budete komunikovat a druhé žádat o pomoc.

Kam se poděl váš pracovní čas?

Být v práci efektivní a neztrácet čas s nesmyslnou prací. To je sen snad každého z nás. Nevím jak vy, ale já osobně se svými pracovními nešvary a návyky bojuji snad každý den, a proto jsem sestavila nejčastější užírače vašeho pracovního času. V dnešním článku vám je představím.

Nešvar # 1 – Facebook

Tato sociální síť je podle mě noční můrou většiny zaměstnavatelů. Vládne světu a kdo zde není, je už dnes prakticky divný. Sdílíme životní filosofie, fotky, videa, názory… a to zabere poměrně hodně času. Pro někoho jsou to i hodiny denně. Pokud máte v práci přístup na Facebook a zapnete jej hned po příchodu, bude vám samozřejmě brát ten nejefektivnější čas hned ráno. V tuto dobu je ale naše psychika čerstvá po nočním dobití a je škoda ji plýtvat hodnocením fotek kamarádů. Zapínejte Facebook až v době, kdy máte takzvaný metabolický útlum. Uvidíte, že toho stihnete mnohem více

Nešvar # 2 – Sem tam a všechno hned

Pokud chceme být v práci efektivnější, není nic lepšího, než si v ní udělat systém. My však místo prvotního sklidnění začneme v pondělí pobíhat po kanceláři a přeskakovat z jedné činnosti na druhou. Mně osobně se vždy vyplatí takzvaný pondělní audit. Tedy, každé pondělí si napsat, co je zapotřebí udělat a jakou prioritu dané činnosti mají. Takové předlohy se držet zuby nehty a jen si označit, co jaký den udělám. Nic víc, nic míň. Uvidíte, že se vám bude mnohem lépe dýchat!

Nešvar # 3 – Emailový odpad

Je skvělé dostávat emailem výhodné nabídky a slevy. Všimli jste si ale někdy, že se stačí na chvíli začíst.. kliknout na nabídku.. z webu se dostat na další nabídku.. přečíst si ještě tenhle článek.. který mě odkáže na Facebook.. A hodina je pryč! Emailové newslettery jsou dobré, ale musíme je číst o víkendech, ve volnu. Nikdy ne v práci. Ty nám totiž vezmou drahocenný čas, který můžeme využít pro strategické.

Nešvar # 4 – Láska

Asi jediný nešvar, který bychom si mohli prominout, že? Láska je mocná čarodějka a zamilovanost, ta nás dokáže posunout do výšin, které nemají s pracovní efektivitou nic společného 🙂 Pokud však místo zamilovaného připitomnělého pohledu (který je naprosto v pořádku), řešíme pomocí SMSek manželskou krizi, dohadujeme se s milenkou – tak to v pořádku není. Je lepší takové dohady řešit osobně a konstruktivně, než celý den ťukat do telefonu a čekat na další email. Takové dohady vám berou nejen životní, ale i pracovní energii, nemyslíte?

5 tipů, jak si zvýšit sebevědomí po mateřské

Narození dítěte a první roky s ním doma, to je pro každou z nás krásné a nezapomenutelné období. Když ale naše mateřská končí a my se chceme navrátit do práce, může se nám zdát, že už nejsme pro zaměstnavatele tak profesně i lidsky zajímavé. Můžeme trpět nízkým sebevědomím a máme strach si hledat novou práci odpovídající naší kvalifikaci. Jak si jej tedy zvýšit a najít si práci, která by nám vyhovovala?

Tip číslo 1 – Napište si pozitivní seznam

Umíme na sobě hledat chyby a neustále posloucháme našeho vnitřního kritika. Umění je se pochválit a vidět na sobě pozitiva, která máme. Tak tedy, vezměte si papír a napište si na něj všechny své pozitivní vlastnosti a přednosti. Tento papír si každý den přečtěte a připomeňte si, jak jste skvělá! Klidně jej noste s sebou na pohovory a než vkročíte do budovy, nebojte se přečíst si svůj pozitivní seznam. Pomůže vám v sebevědomí i v tento stresový moment!

Tip číslo 2 – Chvalte se před zrcadlem

Často mým klientům doporučuji, ať se naučí chválit a podporovat nahlas před zrcadlem. Díky tomu, že se vidíte, mají vaše slova větší sílu. A tak, když se ráno líčíte, řekněte si nahlas pro sebe: „Mám se ráda“ nebo „Vážím si sama sebe“. Není to zcela jednoduché, avšak uvidíte, jakou to má sílu!

Tip číslo 3 – Zjistěte příčiny vašeho podceňování

Pokud každý den posloucháte vašeho vnitřního kritika a neumíte ho zastavit praktickými pomůckami, budete muset zjistit kořeny vašich nepříjemných stavů. Proč si nevěříte a proč se cítíte méněcenná? Mnohdy naše podceňování řídí náš způsob výchovy, který ovlivňuje naše takzvané emoční naprogramování. To se dá rozklíčovat pomocí odborníka nebo kouče. V každém případě se dá se sebevědomím pracovat a pokud vám to nejde o samotě, nebojte se na sobě zapracovat s profesionálem.

Tip číslo 4 – Pečujte o svůj vzhled i zdraví

To, jak se oblékáme, upravujeme a vystupujeme, ovlivňuje vnímání nás samotných. Když se ráno namažete voňavým tělovým mlékem, dáte si hezký parfém a pěkně se obléknete, hned se budete cítit lépe. Kromě toho na pohovoru má oblékání zásadní vliv na jeho výsledek! Pokud se chcete sama se sebou cítit lépe a důvěřovat si, začněte u vizáže včetně výběru kvalitního spodního prádla. Stejně tak začněte více sledovat, co vkládáte do úst a v jakém stavu je vaše zdraví. Zdravé potraviny a pohyb vám dodají více energie a díky tomu se budete cítit zase o stupínek lépe!

Tip číslo 5 – Mějte dny pouze pro sebe

Jsme k dispozici dětem, manželovi, přátelům, ale sebe mnohdy posouváme na zadní pozici. A to je velká škoda, protože bychom přece měly být pro sebe ty nejlepší kamarádky. A tak dejte si jeden den v každém měsíci pouze pro sebe. Mějte hlídání, nevařte a nestarejte se o druhé. Zajděte si sama na oběd, na masáž nebo se jen jděte projít do lesa. Travte čas sama se sebou a přemýšlejte také nad sebou, vaším životem a budoucností. Když jste sama se sebou, je to vždy ta nejlepší investice, kterou sama sobě můžete dát!