Umění naslouchat

Vnímáš mě vůbec? Tuhle větu snad každý z nás už někdy slyšel. Občas se necháváme unášet proudem vlastních myšlenek a nevnímáme slova, která  nám druhý říká. V lepším případě alespoň posloucháme a do krátkodobé paměti se nám samovolně zapisují informace, které slyšíme. V horším případě naplňujeme rčení „jedním uchem dovnitř, druhým ven“.  Je však opravdu takový rozdíl mezi posloucháním a nasloucháním?

Podstatou naslouchání je aktivní snaha pochopit, jak byla vyřčená slova míněna. Opravdová snaha porozumět. Nepřikládat vyřčeným slovům nesprávný význam. Nedomýšlet, jak dotyčný větu dokončí. Ve chvíli, kdy nějaké části sdělení nerozumíme nebo kdy nám tato část nezapadá do zbývajícího obsahu, položit doplňující otázku. Takováto otázka není projevem nezdvořilosti. Naopak jejím prostřednictvím dáváme druhému najevo, že mu skutečně pozorně nasloucháme a snažíme se správně pochopit to, co nám říká.

Naslouchání je v mé profesi kouče nesmírně důležité a dobře vím, že opravdu pozorné naslouchání je již samo o sobě velmi léčivé. Každý se občas potřebuje někomu svěřit se svými trápeními. Tato potřeba však v sobě skrývá i touhu být pochopen a nebýt odsouzen. Jistě mi dáte za pravdu, že mít ve svém okolí člověka, který dokáže naslouchat, je opravdový dar. A přinejmenším stejně příjemné jako dary přijímat je někoho obdarovat. Vzpomeňte si na to, až na vás bude mluvit váš partner, vaše dítě nebo váš kamarád. Když už ho posloucháte, zkuste mu chvíli naslouchat. Věnujte mu svou stoprocentní pozornost a odměnou vám bude radost z obdarování. A svět bude zase o trochu hezčí…