Emoční inteligence (nejen) pro manažery

Kdo z nás může říci, že jeho šéf je rozumný a milý člověk, který mu naslouchá? A kolik z nás může tvrdit, že by pro firmu pracovalo i v době, kdy by krátkodobě došly peníze? Troufám si tvrdit, že mnoho nás to není. Jak totiž ukazují průzkumy, z velké většiny našeho šéfa nenávidíme, nerespektujeme jej jako přirozeného leadera. Do jaké míry je to však naše rozmazlenost a do jaké míry je skutečně náš nadřízený nevhodný? Jistě, chyby se nenajdou jen na jedné straně a je jisté, že vy nejste také zcela „svatí“. Co ale manažerům a šéfům hodně ubližuje, je nízká emoční inteligence. Kdyby jí totiž oplývali, uměli by se lépe vcítit do svých podřízených, zvládali by sami sebe a určitě by své podřízené vhodně motivovali. Pojďme se dnes tedy na pravidla emoční inteligence u manažerů (nejen) zaměřit.

Pravidlo # 1 – Buďte empatičtí

Šéf není ve firmě od toho, aby terorizoval a přikazoval. Je to dirigent, který musí mít svůj tým sehraný. Ale jak může být tým dobrý, když svého dirigenta nenávidí. A aby byl dirigent dobrý, co musí dělat? Prvně určitě svému orchestru naslouchat. Jak jinak bude vědět, jaké problémy s nástroji hráči mají? A co je mezi sebou trápí? Ano, šéf by měl být více terapeut, naslouchač než diktátor, který nenaslouchá. Uvědomte si, že pod vámi jsou jen lidé, kteří mají své problémy, nálady a bolístka. A aby vám na nástroje dobře hráli, nesmí mít pocit, že se dirigent o ně samotné nezajímá. Samozřejmě to ale nepřežeňte – buďte vnímaví a zároveň mějte své hranice.

Pravidlo # 2 – Dejte lidem pocit důležitosti

Kolikrát to již pan Carnegie ve svých knihách, přednáškách řekl. Dejte lidem pocit důležitosti a již vás nikdy neopustí. A je přece jedno, jestli si osobně myslíte, že je uklízečka nedůležitá. Pokud jí dáte ten pocit důležitosti, uvidíte, jak budete mít krásně čisto. Lidé jsou motivováni primárně tímto pocitem a až poté řeší finance a další aspekty v práci. Zkuste své podřízené chválit, jasně jim říci, co je jejich zodpovědnost a také, jak jejich práce přispěje k firemnímu posunu. Již samotná znalost vize firmy lidi motivuje. Ten pocit, že jste součástí něčeho většího, důležitého, znáte jej?

Pravidlo # 3 – Buďte pro ně vzorem

Nejhorší manažeři jsou ti, co kážou vodu a pijí víno. Trestáte pozdní příchody, zakazujete sociální sítě a pak chodíte do práce pozdě a půl dne trávíte na facebooku. To je ale pěkná vizitka. Veškerá pravidla, která aplikujete na své podřízené, musí i vám být vlastní. Je to stejné jako rodičovství, nedělejte si tedy takzvaně „z úst smetiště“ a to, o čem poučujete druhé, sami dělejte.

Pravidlo # 4 – Naučte se omluvě

Naučit se přiznat chybu, to nám může někdy dělat problém. Cítíme se u toho poníženě, trapně anebo máme strach, že nebudeme od druhých přijímáni. Pokud se však jako nadřízený dopustíte chyby, která je u vašich podřízených evidentní, nepřiznat chybu je ta nejhorší cesta, jak vládnout. Oni si vás totiž podřízení přestanou vážit.

Pravidlo # 5 – Nepoužívejte emoce

To je divné, že? Máte mít emoční inteligenci, ale zároveň nemáte emoce používat? Ty pozitivní samozřejmě používejte, ty negativní však nechte doma. Měli byste být emočně stabilní, to znamená žádné výbuchy vzteku, brek, rozzlobenost. Osobně mi vždy pomohlo emoce uklidnit o samotě, takzvaně se vydýchat a až poté s daným problém řešit. Vždy musíte mít klidné emoce a čistou hlavu, pokud něco se svými lidmi řešíte!

Vztahy mezi šéfem a jeho podřízenými se řídí podobnými pravidly, jako jsou vztahy mezilidské. Pokud se domníváte, že jste jako šéf něco více než ostatní, raději z pozice hned odejděte. Jsme totiž především lidé, a pokud vás má někdo následovat, musí jeho vlastní psychika vyhodnotit, že jste následování hodni. A to se nikdy nestane, pokud vás budou vaši podřízení považovat za direktivního, neslušného a omezeného šéfa.